tag:blogger.com,1999:blog-55622498235318790252024-03-13T11:11:54.446+01:00Kočičí vejceOlgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.comBlogger54125tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-29798816265102295412014-03-14T11:55:00.002+01:002014-03-17T13:27:16.659+01:00Orion - Noví strážci VIII<span style="font-family: Arial; font-size: x-small;"></span><br />
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 10pt;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">Antares si přisedla ke Gardovi a chvíli se ním mlčky
hřála v paprscích<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>zapadající slunce. Když se
setmělo, obloha ožila hvězdami. Antares, aniž zvedla hlavu, řekla Gardovi „ta
nejjasnější je Orion, to je teď tvoje nové jméno. Budeme ti říkat Ori.“ </span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">Gardovi se zatočila hlava. Upřeně hleděl na hvězdy, tak
dlouho, až měl pocit, že je mezi nimi a jejich součástí. Ori, jeho nové jméno,
musí si na ně zvyknout, zní tak jinak než Gard. Vzpomněl si na svoji kočičí
kamarádku Mimi a její svetříky. </span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">„Ori! Ori! Orione!!!“ najednou byl zpátky na zemi,
chvíli nevěděl, kde je a pak to uviděl. Temnou ševelící trávou se blížil stín.
Byl mnohem větší, než ty, které přemohl a také mnohem temnější. Pohlcoval
veškeré světlo, zastínil hvězdy a najednou byla všude neproniknutelná tma. Ori
byl ve střehu. Vůbec nevěděl, jak se s nepřítelem vypořádá. </span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">„Rozsviť se!“ blesklo mu hlavou. „Jak se mám rozsvítit?“
V hlavě mu zadunělo „prostě to udělej hned!“ A tak se rozsvítil. Kam až
oko dohlédlo, explodovalo světlo. Stín, který Oriho už málem pohltil, rázem
zmizel. Ori párkrát zamrkal, okolí jeskyně vypadalo, jakoby se nic nestalo,
Antares pořád seděla vedle něj.</span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;"></span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">„Je nejvyšší čas odsud zmizet. Půjdeš s námi, o
tohle místo se už nemusíme starat. Musíme ale zjistit, proč vejce přinesly
stíny zrovna sem.“ Antares se na chvíli odmlčela. „Víš, tenhle svět mezi světy
není pro nás. Nikdy jsme tu neměli být. Není tu nikdo, skrz jehož oči bych
mohla prohlédnout.“ znovu se zamyslela. „Nemáme čas.</span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">“</span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">Oba vklouzli do jeskyně. Všechny kočky byly připravené na
cestu. „Půjdeš první“ řekla Orimu Antares. Ori se nesměle zeptal „máte vejce?“
„Samozřejmě“ a teď už jdi. Kocour vykročil proti temné skále. Konce jeho chlupů
začaly jiskřit, skála ustoupila, prošel a za ním všechny slepé kočky. Průvod
uzavírala Antares. </span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">„Kde to jsme?“ Ori nedokázal skrýt překvapení. „To je
nicota. Bohužel to jinudy nejde. Pojď k nám blíž. Všechny se tě musíme
dotýkat, jinak se odsud nikdy nedostaneme. Viděl jsi království, tak si ho
představ do nejmenších podrobností.</span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">“</span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">V království koček byla ještě noc, náměstí zelo
prázdnotou, v křivolakých uličkách panovalo naprosté ticho, všichni spali.
Nikdo si nevšiml rychlého záblesku ani neslyšel krátké zapraskání. Uprostřed
náměstí se Ori snažil vymotat z klubka propletených koček. „Jak jsme se
sem dostali?“ Antares se unaveně usmála „to tys nás přivedl, my nevíme, jak to
tady vypadá, nikdy bychom se z nicoty nedostali, bez tebe bychom tam
zůstali navěky.“ Rozpletené kočky se seřadily do zástupu a čekaly. „Teď půjdeme
do paláce za královnou.“ Ori šel opět v čele, srstí mu občas probleskla
jiskra, byl trochu zmatený, ale cítil zvláštní chvění a povznášející pocit,
který nikdy dřív nezažil. Těšil se na setkání s královnou a hořel
zvědavostí, co bude dál.</span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">V paláci byly slepé kočky s fialovýma očima
přijaty se všemi poctami. Královna pro ně vyhradila jedno vzdálené křídlo
palácového komplexu, kde mohly zůstat, jak dlouho budou chtít, třeba navždycky.
Orimu se dostalo také zvláštního přivítání. Královna ho přijala ve svých
soukromých komnatách. „Orion je moc hezké jméno, právem ho smíš nosit. Děkuji ti
za záchranu vejce i za to, žes vyvedl Antares a všechny ostatní z nicoty.“
Ori se rozpačitě vrtěl, nebyl na chválu vůbec zvyklý, nevěděl, jak by měl reagovat,
tak jen čekal, co bude následovat. „Vejce je teď v bezpečí, v královské
klenotnici, ve speciální truhličce. Modrá byla pověřena jeho ochranou pro tuto
chvíli.“ Královna se podívala na Oriho. „Myslím, že bys tu rád zůstal s námi.</span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">“</span><br />
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">Orimu běžely překotně myšlenky hlavou. Osmělil se a
odvážil se oslovit královnu „budu se tu moct setkat s Mimi?“ „Ale
samozřejmě“ usmála se, „Mimi nás často navštěvuje, přináší kouzelné dárky a pokaždé
se na tebe ptá.“ Kocour se zaradoval, rozloučil se, kožich mu zajiskřil
přívalem náhlé energie. „Na tohle pozor, může to být nebezpečné!“ volala za ním
královna a v hloubi duše se jí rozlil klid. Aspoň na chvíli. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 10pt;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 115%;">-Felisín-</span></div>
Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-62440345574375700992013-11-27T11:32:00.001+01:002013-11-27T11:32:26.785+01:00Rybí polévkaMám ráda rybí polévku a mají ji rádi i mí drazí, jen jsem vždycky vařila variaci na tu vánoční od maminky. Chtěla jsem zkusit něco jiného, tak jsem trochu zapátrala a našla velmi ispirativní norskou rybí polévku.<br />
<br /><strong>Potřebujeme:</strong><br />kostru z lososa (nebo rybí filé, kousek pangasia...)<br />mrkev<br />
celer<br />
cibuli<br />
asi 4 brambory<br />
smetanu na vaření nebo šlehačku<br />
kopr<br />
sůl<br />
pepř<br />
bobkový list<br /><br /><strong>Jak na to: </strong><br />Rybí kostru (rybu nebo filé) uvaříme s jedním bobkovým listem. Na kousku másla nebo lžíci oleje orestujeme nastrouhanou zeleninu, zalijeme vývarem a přidáme na kostičky nakrájené brambory, osolíme, opepříme a vaříme, dokud brambory nezměknou. Tyčovým mixérem část zeleniny rozmixujeme, přidáme rybí maso a smetanu a úplně nakonec kopr. <br />
Polévka je výborná i bez kopru, pokud ho někdo nemá rád.<br />
Může se podávat s opečenou houskou.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-20352867080969408452013-10-10T13:06:00.000+02:002013-10-10T16:41:06.109+02:00Veselá kočičí historkaKočky snědly v noci dceři snídani, bestijky, v noci si nachystala bagetky a šunku na stůl, protože vstávala hodně brzy a nechtěla rušit štracháním v kuchyni. Chlupatiny ukradly balíček šunky, rozkousaly obal a vyžraly masíčko a pak nad ránem kravily s tím pytlíkem. Dcera si myslela, že jí to sbaštil někdo z nás, což mě tedy poněkud vyvedlo z konceptu, protože nikdo neměl tušení, že si tam tu snídani připravila. S klukama jsme našli důkaz v podobě rozhlodaného sáčku. Troufla bych si tvrdit, že kočky svými tesáky inkriminovanou šunku načly, shodily na zem a tam dílo zkázy dokončila Alex. Čičinám zbyly akorát oči pro pláč, tak si aspoň hrály s prázdným mikroteňákem. <br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-67968632236547809012013-09-19T08:13:00.000+02:002013-09-19T08:13:00.455+02:00Jak se má Šorty?Šortynka se zcela zabydlela u sousedů na venkově. Oba jejich kocouři ji přehlížejí, žádné kamarádění, ale ani rvačky. Může jít ven kdy chce a kam chce, ale daleko nechodí. Spí v posteli a naučila se chodit na záchod, musí být otevřený a jenom její. Venku to neumí. Nechá se mazlit i česat, ale ne bříško. A mluví a mluví, i když už trochu míň. Možná zajde i do holubníku na naší půdě. Moc se jí tam líbilo, dokonce si ho vyčistila a vystlala k obrazu svému. Vidí z něj do daleka a je tam v bezpečí. Zdá se být spokojená a to je dobře.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-21675147287230525872013-09-18T13:25:00.000+02:002013-09-18T13:25:10.419+02:00Narozeninový dortKdesi na netu mě zaujal popis svatebního dortu z profiterolek a karamelových nití. Trochu jsem se zamyslela, zaimprovizovala a byl z toho tenhle krasavec.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-B48Co5Z1JDM/UjmL5it4JVI/AAAAAAAAAcc/Hc57fTq71Vc/s1600/bez+n%C3%A1zvu.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://3.bp.blogspot.com/-B48Co5Z1JDM/UjmL5it4JVI/AAAAAAAAAcc/Hc57fTq71Vc/s320/bez+n%C3%A1zvu.png" width="320" /></a></div>
<br />
Postup je stejný jako <a href="http://kocicivejce.blogspot.cz/2013/04/venecky-z-odpalovaneho-testa.html">věnečky z odpalovaného těsta</a>. Základ jsem udělala velikosti mělkého talíře, pečením se výrazně zvětšil, a navrch jsem vrstvila profiterolky. Ty jsem plnila malým otvorem zespodu, který jsem potřela karamelem a přilepila na dort. Celé to zpevnila klasická cukrovo-rumová poleva a na závěr karamelové nitě - dobře se táhnou vidličkou. <br />
Pro velký úspěch jsem dort dělala dvakrát za sebou a byl ozdobou významých kulatin. Je výborný, ale ukrutně sladký.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-59922944424347220612013-09-09T11:59:00.001+02:002013-09-09T11:59:11.993+02:00Deportace na venkovJak název napovídá, došlo k nejhoršímu a nejzločinnější kočka byla deportována na venkov. Šortynka. Šortynka, která neuměla najít záchod, nikdy. Ač kastrované, ostatní kočky se snažily ji přečůrat, všude. Vejít do našeho bytu bylo pro nos srovnatelné se vstupem do pavilonu šelem v zoo. Takhle to prostě dál nešlo.<br />
Po dohodě se sousedy, že jí budou krmit, na naše náklady samozřejmě, jsme ji převezli na venkov. Nejprve se jí zalíbilo ve starém holubníku. Když jsme se vrátili domů, sousedka po dvou dnech psala, že je Šortynka adoptovala. V paneláku jsme jí bohužel nemohli dopřát volnost, kterou asi ke svému životu potřebuje ta divoká šelma v ní. <br />
<br />
-Felisín-<br />
Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-60162553798472037632013-06-27T14:00:00.001+02:002013-06-27T15:37:27.843+02:00DortKamarád měl narozeniny, docela význačné kulatiny, tak jsem pro něj vyrobila dort. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-4nizeNnSDQs/UcwnEaprXNI/AAAAAAAAAcM/Dw0FLsDALLw/s580/dort.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="http://2.bp.blogspot.com/-4nizeNnSDQs/UcwnEaprXNI/AAAAAAAAAcM/Dw0FLsDALLw/s320/dort.png" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="left" class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Má to znázorňovat čtyřkolku s korbičkou na dřevo, která jaksi uvízla v bahýnku. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Dort jsem pojednala z kupovaného tmavého korpusu a to hned ze dvou. Promazala jsem ho krémem z tvarohu a šlehačky, ztužený želatinou za studena a slazený nekalorickým sladidlem, jedna vrstva byla potřená pomerančovou marmeládou. Dva vrchní kruhy jsme vyřízla a ohrádku vyplnila čokoládovou šlehačkou - 2 hořké čokolády rozpuštěné ve dvou šlehačkách. Autíčko je z falešného marcipánu - 200g sušeného mléka, 200 g moučkového cukru, lžička oleje, mandlové aroma a po kapkách voda. Barvila jsem práškovými potravinářskými barvami. Na zdobení jsem použila ještě čokoládové tyčinky, mandle v jogurtu, pražené mandlové plátky, čokoládové zdobení a cukrová zelená kolečka coby žabinec. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
-Felisín-</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-78516060799771767152013-05-20T12:37:00.000+02:002013-05-22T11:22:20.949+02:00Domácí šunkaJak název napovídá, řeč je o přípravě domácí šunky. Na myšlenku zkusit ji připravit mě přivedl náhodný odkaz někde na internetu, při hledání čehosi dočista jiného. Celé je to velmi jednoduché, ale... je dobré mít šunkovar, a je dobré použít rychlosůl. Šunkovar byl u manželovo maminky na půdě, ještě v původní krabici. Sehnat rychlosůl v Praze byl trochu ořech, ale nikoli nepřekonatelný problém. Pro pražáky doporučuji drogérii ve Zlatnické ulici. <br />
<br />
<strong>Potřebujeme:</strong><br />
cca 1 kg libového vepřového masa (nebo i kuřecího)<br />
25 - 30 g rychlosoli (obchodní název Praganda)<br />
1 lž medu<br />
trochu vody<br />
<br />
<strong>Jak na to: </strong><br />
Maso nakrájíme na malé kostičky, část (2 hrstičky) umeleme nebo umixujeme s trochou vody, přidáme rychlosůl a med. Vše velmi důkladně promícháme. Do šunkovaru vložíme mikroténový sáček a do něj upěchujeme připravenou směs, zavíčkujeme a necháme v lednici 2 dny stát. Po dvou dnech vložíme šunkovar do hrnce s vodou teplou 80 stupňů C a při této teplotě vaříme 2 hodiny. Teplota nesmí být vyšší. Po uvaření šunkovar vyndáme z vodní lázně a necháme vychladnout, lze zchladit studenou vodou. Vyndáme hotovou šunku a hody můžou začít. Výsledkem je šunka s maximálním podílem masa a bez konzervantů. Moc dlouho nevydrží. <br />
Jsou lidi, kteří tvrdí, že se dá vyrobit i bez rychlosoli - dá, ale maso je šedé, dušené, vonící po vepříkovi a šunce se to ani vzdáleně nepodobá. <br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-61475645892623938582013-05-02T13:08:00.001+02:002014-03-17T13:26:34.053+01:00Stíny - Noví strážci VIIV pravé poledne se připlížily stíny s duhovýma očima. Gard je málem přehlédl. Byly tři, občas se kolem nich zavlnil vzduch jako v horkém létě nad silnicí. Přemýšlel, co udělá, zatím si ho nevšimly. Co může obyčejný kocour udělat se stínovými příšerami? <br />
Když byly krok od něj, už už hrozilo, že ho uvidí, vrhl se na ně se vší zuřivostí, která v něm byla. Překvapené stíny na chvíli strnuly a to stačilo Gardovi, aby zaútočil na jejich oči, snadno pronikl jejich stínovým tělem, bleskurychle je oslepil a během vteřiny byl na kopci s duhovou trávou klid. Stíny se rozplynuly v paprscích modrého slunce a Gard na zemi uviděl vejce. Bylo to ono problematické kočičí vejce. Stíny ho nějak našly, ukradly ho kočkám v paneláku, které ho dočasně hlídaly. Nabízí se otázka, proč skončilo ve světě mezi světy. <br />
Gard zavolal Antares. Společně vejce odnesli do jeskyně a uložili ho do nejměkčího kočičího pelíšku. Slepé kočky spojily své energie, aby předaly zprávu královně, Gard se vrátil na stráž, stále nemohl uvěřit, že přemohl stíny a zachránil vejce. Úspěch mu však dodal sebedůvěru a navíc získal kouzelnou schopnost, o které zatím neví, ale pomůže mu zdolat další nepřátele.<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-30925660126288784682013-04-25T13:35:00.000+02:002014-03-17T13:26:10.225+01:00Antares - Noví strážci VIStarobylý rod slepých koček s fialovýma očima a schopností číst myšlenky každé živé bytosti, pokud jí pohlédnou do očí, byl zachráněn ve světě mezi světy. Vyhrnuly se z duhového oparu a zaplnily jeskyni. Nevšímaly si Snítka a jeho přátel a obklopily svou umírající družku a každá se jí dotkla tlapou. Prostorem se ozývalo tiché ševelení a praskání energie, kočka naposledy vydechla a rozplynula se do duhy. <br />
Ze středu ztichlých koček vystoupila jejich vůdkyně a zahleděla se na Snítka.<br />
"Jsem Antares, jménem celého našeho rodu vám děkuji, že jste nás přivedli zpět."<br />
Nikdo nic neříkal, nebylo třeba. Po chvíli se atmosféra změnila jako mávnutím kouzelného proutku. Mici se chtěla vrátit domů, Mimi byla celá nesvá, Gard zadumaně postával a Snítek nedělal vůbec nic dokud se neobrátil na Garda.<br />
"Ty tady s nimi musíš zůstat, budou potřebovat tvoje oči, a my se vrátíme."<br />
Mimi trochu plakala, když se se zrzavým kocourem loučila, ale srdíčko jí říkalo, že se určitě ještě potkají. Micinka ji přátelsky olízla čumáček a pak si sedli s hlavami u sebe a najednou byli ve světě lidí na střeše starého činžáku.<br />
Na konci duhy Antares upřela nevidomé fialové oči na Garda.<br />
"Vím, že toužíš po dobrodružství, taky vím, že ti lidi ubližovali, že máš moc rád Mimi i ostatní," na chvíli se odmlčela a pokračovala.<br />
"Moc tě tu potřebujeme, máme sice výjimečné schopnosti, ale abychom splnili úkol, kvůli kterému jste nás sem přivedli, potřebujeme vidět."<br />
Málomluvný Gard dlouho nic neříkal. Byl na místě, o kterém celý život snil a čekal ho úkol pro hrdiny, možná smrt a možná sláva, možná obojí.<br />
"Budu vašima očima. Všichni se jmenujete po nějaké hvězdě?"<br />
Antares se usmála.<br />
"Opravdu se jmenujeme po hvězdách, ale jména nejsou důležitá. Možná se hvězdy jmenují po nás, kdo ví?"<br />
Hlouček koček se začal rozcházet.<br />
"Teď se zabydlíme. Musíme být potichu, nesmí nás zahlédnout."<br />
Antares se obrátila ke Gardovi "dávej prosím pozor na vchod do jeskyně, když nás spatří, zabijí nás."<br />
Kočky se vytratily, všechny si našly pelíšek, který byl zárověň úkrytem před pátravým zrakem každého, kdo by jim chtěl ublížit. Gard si lehl do barevné trávy na vrcholku kopce, kde byl vchod do jeskyně. Jeho zrzavý kožíšek splynul s duhou a stal se neviditelným. Pozoroval vlnění trávy a čekal. Věděl, že dřív nebo později přijdou.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-2142909935410704742013-04-22T11:17:00.001+02:002013-04-23T08:10:23.176+02:00Věnečky z odpalovaného těstaVěnečky jsou docela pracná záležitost, ale když se naskytne významná příležitost, ráda je upeču. Ony nejsou ani tak pracné, jako časově dosti náročné, musí se čekat na vychladnutí těsta a pudinku a to poněkud znepříjemňuje proces vytváření tohoto skvělého zákusku.<br />
<br />
<strong>Potřebujeme:</strong><br />
na těsto<br />
500 ml vody<br />
170 g hrubé mouky<br />
160 g másla nebo Hery<br />
špetka soli<br />
8 vajec<br />
<br />
na krém<br />
250 g másla<br />
150 g moučkového cukru<br />
1 l mléka<br />
3 vanilkové pudinky <br />
vařený pudink jsem úspěšně nahradila krémem Olé dr.Oetkera a to 3 baleními<br />
<br />
na polevu<br />
250 g moučkového cukru<br />
100 g másla<br />
2-3 lžíce rumu<br />
<br />
<strong>Jak na to:</strong><br />
Vodu se špetkou soli a máslem přivedeme k varu a vysypeme mouku, na mírném ohni odpalujeme, dokud se nevytvoří kompaktní nelepivá hrouda těsta, dno hrnce je bílé. Těsto necháme vychladnout a vmícháme do něj postupně 8 vajec. Na plech stříkáme kolečka strojkem nebo ustřiženým sáčkem. Pečeme asi 15 minut v maximálně vyhřáté troubě, za žádných okolností neotvíráme, můžeme dosušit při nižší teplotě. Těsto se nafoukne a ztvrdne, po vytažení z trouby se musí ihned rozpůlit, později změkne a rozkrojit už nejde. <br />
Krém připravíme tak, že utřeme máslo s cukrem a vmícháme do něj vychladlý pudink, obejít se to dá použitím pudinku za studena. Krémem naplníme věnečky. Nejlepší je vyskládat slepené kousky na plech a na něm je dozdobit polevou, kterou snadno vytvoříme tak, že rozpustíme máslo, do něj vsypeme cukr a přidáme rum, zamícháme a poléváme. <br />
Z výše uvedeného množství surovin udělám asi 50 věnečků v průměru asi 7 cm.<br />
Zákusek není ani trochu dietní, ale také není z druhu těch, které pečeme příliš často.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-74639381534101932062013-04-04T14:28:00.000+02:002013-04-05T07:19:26.745+02:00Fialové oči - Noví strážci VSnítek, Micinka, Mimi a Gard sedí na střeše zvláštního kameného domu. Okolo je spousta polorozpadlých příbytků prorostlých bujou vegetací. Ze svého stanoviště vidí daleko a všude je to stejné. Vysoko na obloze svítí namodralé slunce a na obzoru splývá zelená s růžovou a fialovou. Něco je divně. <br />
"Kde to jsme?" Mimi je trochu zmatená, svetřík se ztrácí v nafialovělém listí nedalekého stromu, takže se zdá, že má neviditelné tělíčko. <br />
"Tady je svět mezi světy." konstatuje Snítek.<br />
Tři nechápavé kočičí tvářičky na něj hledí s nevyřčenými otázkami v očích.<br />
"Mlčte!"<br />
"Dyť nic neřikáme, co šílíš?" podotkne Micinka.<br />
"Nesměj nás vidět a chytit."<br />
Obvykle mlčenlivý Gard vysype všechny otázky najednou.<br />
"Kde jsme? Co tu děláme? Kdo nás nesmí vidět a chytit?"<br />
"Tady jsme se octnout neměli." Snítek se zamyslí a pokračuje.<br />
"Někde se něco stalo. Musíme najít jeskyni, kde žije poslední slepá kočka s fialovýma očima."<br />
Kočičí kamarádi zahrnuli Snítka hromadou otázek, odpovědí se však nedočkali. Snítek seskočil ze střechy.<br />
"Pojďte, nemáme moc času."<br />
A tak se prodírali fialovou a růžovou džunglí, tu a tam museli překonat potoky plné bublající oranžové tekutiny. Nikdo si netroufnul ji ochutnat, i když měli velikou žízeň. Museli se vyhýbat oživlým trnitým šlahounům a celou dobu dávali velký pozor, aby je nikdo neviděl. Jejich cesta směřovala k pohoří, které viděli ze střechy. Tam by měla být jeskyně. <br />
Šli celý den a k večeru dorazili na úpatí hor. Nebyly to moc velké hory, spíš jen takové kopečky porostlé trávou v barvách duhy, občas uviděli osamělý kámen, nebyly tam žádné keře ani stromy a ani žádná zvířata. Vstup do jeskyně na vrcholku kopce skrývala vlnící se tráva a nebylo snadné ho najít. Byla už skoro tma, když se jim to podařilo. Rozhodli se, že si chvíli odpočinou a bez ohledu na nadcházející noc půjdou dovnitř. Všichni cítili, že času není nazbyt.<br />
Uvnitř jeskyně byla naprostá tma, ale to kočkám nevadí. Snítek běžel první, ostatní s ním statečně drželi krok. Potichoučku a velmi ostražitě vstoupili do skalního dómu. <br />
"Dál nechoďte!" slabý hlas se odrážel od stěn jeskyně a s ozvěnou se vracel.<br />
"Nejsme nepřátelé, přišli jsme ze světa lidí." řekl Snítek a opatrně dodal "Zdá se, že jsme to stihli."<br />
Najednou všichni věděli, proč tam jsou a co přesně mají udělat. Přistoupili k velmi zvláštní a velmi staré kočce s fialovýma slepýma očima. <br />
"Bála jsem se, že se už nesetkáme a proroctví nebude naplněno."<br />
Kočky se semkly těsně k sobě jak nejvíc to šlo. Atmosféra byla najednou nabitá energií, všem se zježila srst, na koncích chlupů poblikávaly různobarevné výboje a pak se to stalo. Jeskyni zalilo duhové světlo a z něj začaly vystupovat kočky s fialovýma očima, sice slepé, ale schopné číst myšlenky každé živé bytosti, pokud jí pohlédly do očí. <br />
<br />
-Felisín-<br />
<br />Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-45075693334480684292013-03-18T08:16:00.000+01:002013-05-23T09:23:25.575+02:00Citrónový zákusekChystali jsme se na návštěvu k přátelům a já se snažila vymyslet, co s sebou upéct dobrého. Domluvení jsme byli docela dlouho, tak i přemýšlení bylo dlouhé, ale nic kloudného mě nenapadalo. Nakonec jsem spojila dohromady několik osvědčených receptů, trochu zaimprovizovala a byl z toho moc dobrý citrónovo tvarohový zákusek.<br />
<br />
Potřebujeme:<br />
<br />
PIŠKOT<br />
4 vejce<br />
4 lžíce cukru<br />
1 lžíci oleje<br />
6 lžic hladké mouky<br />
1 prášek do pečiva<br />
<br />
NÁPLŇ<br />
2 měkké tvarohy<br />
3 lžíce moučkového cukru<br />
1 šlehačka<br />
1/2 sáčku želatiny za studena<br />
1 lžíce citrónového aroma<br />
<br />
POLEVA<br />
100 g másla<br />
250 g moučkového cukru<br />
šťáva z jednoho citronu<br />
opražené mandlové plátky<br />
<br />
Jak na to:<br />
Vejce s cukrem ušleháme do pěny, přidáme olej a pak pomalu vmícháme mouku smíchanou s kypřícím práškem. Těsto vylijeme na plech pokrytý pečícím papírem a ve vyhřáté troubě pečeme asi 5-8 minut. Upečený piškot necháme vychladnout.<br />
Želatinu za studena smícháme s vodou dle návodu (stačí půl sáčku), přidáme dva měkké tvarohy, tři lžíce moučkového cukru (více nebo méně dle chuti, lze i nekalorické sladidlo) a lžíci citrónového aroma a metličkou promícháme. Ušleháme smetanu a přidáme ji do tvarohu a vše společně důkladně smícháme. Hotovou směs stejnoměrně natřeme na vychladlý piškot.<br />
Do rozpuštěného másla zamícháme moučkový cukr a šťávu z jednoho citrónu a opatrně lijeme na tvarohovou náplň. Polévala jsem lžící, určitá nerovnoměrnost není na závadu. Nakonec zákusek můžeme posypat opraženými mandlovými plátky. Uměla bych si představit i kokos.<br />
<br />
Přes noc zůstal dortík venku na mrazu, čímž získal ještě další chuťový rozměr. Za mě je to jeden z nejlepších zákusků, jaké jsem kdy ochutnala. Příprava trvala asi hodinu.<br />
Lenoši si můžou koupit hotový korpus, pak je celá krása hotová za dvacet minut.<br />
<br />
-Felisín-<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-74891008914822885312013-03-13T11:12:00.000+01:002013-03-14T09:09:56.392+01:00MicinkaMicinka byla poslední naše chlupatina, která nepodstoupila nezbytný operativní zákrok, jež z ní udělá zvíře sterilní, až doteď. V plánu jsme to sice měli dřív, ale předběhla ji Alex s urgentní a nákladnou operací, tak jsme museli chvíli počkat. <br />
Micinka už to má za sebou, na veterině nikoho nezdrápala ani nepokousala. Kolem poledne jsme si vyzvedli poněkud vystreslou kočičku v "pyžamku". V gázovém návleku vypadá ještě drobnější, hubenější a bezmocnější než obvykle. <br />
Jelikož v životě žádné z našich koček již nenastane období, kdy by se snad chtěly vdávat, tiše doufám, že se zlepší jejich hygienické návyky. Nejzločinnější Micinka obvykle znectila dětem přikrývky a zločinná Kočka ji šla přečůrat. Tak tohle nás už snad nečeká. A kdyby přeci jen nějaká nehoda přišla, máme pračku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-61J-uzBYtSE/UUBTydV1XqI/AAAAAAAAAbo/FSPO_ACjECw/s1600/mici.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-61J-uzBYtSE/UUBTydV1XqI/AAAAAAAAAbo/FSPO_ACjECw/s320/mici.jpg" width="203" /></a></div>
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-34095573864341054172013-03-05T10:03:00.000+01:002013-03-11T08:58:42.385+01:00Pán všeho času - Noví strážci IVJak je možné, že tu máme náš svět a vedle něj vymyšlené vzdálené země koček nebo divných středověkých lidí? Kočky cestují za králem lvem do Afriky, ale mají svou královnu v kočičím království. Kočky ze sousedství si klidně brouzdají mezi světy, úplně obyčejný kocour levituje a má telepatické schopnosti, a co víc, umí je sdílet s ostatními. <br />
Kocour Snítek, ten, který má na svědomí existenci kočičího vejce, což samo o sobě je velmi pozoruhodné, je pánem všeho času. On to možná ani sám neví, možná se jen tváří, že to neví, ale nebýt jeho, nikdy by se nepropletly osudy lidí, koček ani strážců.<br />
Mimi, Gard a dokonce i Micinka se od Snítka dozvěděli všechno, co potřebovali vědět, aby splnili úkol od královny. Zdálo se, že vejce je pro tu chvíli v bezpečí. Pro lidi je zdrojem smíchu a kočky ho budou hlídat jako oko v hlavě, jen aby nemusely začít snášet. <br />
"Mimi, je ten tvůj svetřík opravdu kouzelný?" zeptala se Micinka poté, co si vyjasnili jak je to s vejcem.<br />
"Opravdu je. Jeden ti přinesu na zkoušku jestli chceš."<br />
"To bys vážně mohla? A nebudou se zlobit?" <br />
"Moje paní ráda plete, mám jich spoustu. Modrá říkala, že s lidma můžu mluvit v jejich snech, tak o svetry na rozdávání poprosím. Myslím, že bude mít radost." usmála se Mimi a poprvé měla pocit, že je opravdu užitečná.<br />
Mimi s Gardem se vrátili na půdu, kocour se definitivně rozhodl, že se domů nevrátí a Mimi plánovala snový rozhovor se svou paní. Když v noci všichni spali, Mimi se v posteli přitulila k lidem a začala potichoučku příst. Paní, která měla kočky moc ráda, se začal zdát sen. Přišla k ní její malá Mimi a vyprávěla jí příběh o království koček, kde si velmi cení pletené svetříčky.<br />
"Paní, my kočky neumíme plést, ale ty bys nás mohla všechny obléknout. Tvoje svetříčky mají kouzelnou moc a chrání nás jako brnění. Když pro nás budeš plést, odměníme se ti dlouhým životem v plném zdraví."<br />
Paní se ráno probudila se zvláštním povznášejícím pocitem, vzpomněla si na noční sen.<br />
"Budu muset plést kočkám svetry...zvláštní...proč mě to nenapadlo už dřív..." a s touhle myšlenkou vyrazila za svými každodenními povinostmi. Odpoledne si cestou z práce koupila nové klubíčko vlny. Další den ráno, když všichni odešli, našla Mimi nový svetříček. Byl šedivý s bílými hvězdičkami. Mimi ho vzala do tlamičky jako kotě a vyrazila na půdu, kde se k ní přidal Gard a společně se vydali za novými přáteli. <br />
"Co to neseš? To se mi líbí, řekni, že je to pro mě." volá Mici hned jak uviděla kamarády přicházet.<br />
Mimi vyplivla vlnu a chvíli prskala "Jasně, že je pro tebe, paní ho v noci upletla. Bude je dělat pro celé kočičí království..." radostně sděluje.<br />
"Pro co?" vypadne ze Snítka.<br />
"Pro království... pro všechny kočky v království..." to jsem to zase vymňoukla. <br />
Snítek ji přátelsky obejme a chlácholí "Nic jsi nevymňoukla, pár koček bude mít svetr, no. To přece ničemu nevadí. V království je plno kouzel, tak jedno nebo dvě přibydou." Na chvíli se zamyslí a dodá "Vždycky můžeš paní říct, že už je nemusí plést."<br />
"Co to bylo?" Gard se rozhlíží, nikde nevidí Micinku. <br />
Snítek a Mimi zpozorní, slyší podivné hekavé zvuky, funění a škrábání a mňoukání a volání o pomoc. Najednou se zpoza rohu vykulí Mici. Všichni se začnou smát. Kočička se snažila obléknout do svetru. Spoutanou Micinku vysvobodili ze zajetí vlny a jelikož je to svetr kouzelný, nepotřebovali pomoc lidí, aby jí ho správně oblékli. Od té chvíle je Micinka pod ochranou zvláštního kouzla. <br />
"Pojďte sem, něco vám ukážu!" volá Snítek.<br />
Všichni se kolem něj shromáždí a čekají co bude. Jak tam tak sedí, hlavy u sebe, objeví se uprostřed hloučku malá opalizující kulička, bliká zelenomodře a pomalu se zvětšuje až je pohltí. <br />
"Za chvíli tam budeme."<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-iNpJXCo09Jc/UT2Onvd9GZI/AAAAAAAAAbI/pmHApBgZ6WY/s1600/bez+n%C3%A1zvu.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-iNpJXCo09Jc/UT2Onvd9GZI/AAAAAAAAAbI/pmHApBgZ6WY/s320/bez+n%C3%A1zvu.png" width="240" /></a></div>
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-80202049329563101642013-02-20T08:17:00.000+01:002013-02-20T08:18:21.494+01:00U maminky chutná nejlípPřemýšleli jste někdy o tom, proč u maminky nejlíp chutná? Nejčastěji každého napadne, že maminka je prostě výborná kuchařka. Mě jedna debata se synem odhalila, jak je to doopravdy. Dítě je vystaveno našemu kuchařskému umu, ať už je jakýkoli, od narození pod dobu dvaceti i třiceti let, takže si zvykne. Zvykne si na určité chuti, typy jídel, kombinace příloh, zeleniny a masa na talíři, na polévky, kaše, zákusky... Máme to všichni v sobě, pamatujeme si chuť maminčiny vyhlášené pochoutky. Vzpomínám si na babiččiny řepánky a olejovou bábovku nebo maminčino nedostižné pečené kuře s bramborami a meruňkovým kompotem a piškotový zákusek plněný máslovým kakaovým krémem. <br />
Vaříme lehčí, méně kalorická jídla, vyhýbáme se nadbytečnému tuku a cukru jako moru. Nikdy neupeču dětem řepánky mojí babičky ani piškot plněný máslovým krémem. Nechutnalo by jim to a myslím, že mě už také ne. Na pečeném kuřeti si v poslední době pochutná málokdo a škubánky s mákem plovoucí v tuhnoucím sádle také moc neosloví.<br />
Moderní vědecké poznatky určují, co je zdravé a co ne, co máme jíst v jaké kombinaci a úpravě, co si máme koupit v lékárně, abychom doplnili chybějící vitamíny a minerály. Docela by mě zajímalo, na jakou dobrotu budou naše děti vzpomínat, až naservírují svým ratolestem různobarevné, všemi živinami oplývající granule, amarouny nebo tatrgel.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-8220674048689799722013-02-11T10:08:00.000+01:002013-02-26T07:57:13.388+01:00Dort pro líné lidiČekala jsem kamarádky a jelikož to bylo čekání již jednou odložené, příčilo se mi vytvářet dvakrát za sebou stejný zákusek a bez mučení přiznávám, že se mi nechtělo strávit jeho výrobou moc času. Po dlouhé rozvaze jsem si řekla, že vyrobím variaci na míša řezy.Vypomohla jsem si hotovým korpusem, syn podobné věci nazývá výrobkem na podporu lenosti obyvatelstva. <br />
Vím, má to dlouhou trvanlivost podpořenou kdovíjakými konzervanty, éčky se špatnou pověstí, co v tom přesně je ví možná jen výrobce... ale je to k okamžitému použití, správně symetrické a zaručeně povedené. <br />
<br />
Pořebujeme:<br />
<br />
1 dortový korpus nejlépe tmavý<br />
2 šlehačky<br />
1 čokoláda na vaření a nebo lépe nějaká 70%<br />
1 měkký tvaroh<br />
želatina<br />
100 ml mléka (nebo i méně)<br />
<br />
Jak na to:<br />
<br />
Den před výrobou dortu, nejlépe večer, zahřejeme v kastrolku šlehačky (nemusí vařit) a v nich rozpustíme čokoládu, necháme zchladnout, ideálně přes noc v lednici. Dort stvoříme velice jednoduše tak, že ušleháme čokoládovou šlehačku, není třeba do ní už nic přidávat, připravíme si trochu želatiny podle návodu - rozpustila jsem ji v trošce mléka - a přidáme do tvarohu. Tvaroh jsem lehce přisladila nekalorickým sladidlem. V této fázi vyndáme korpus z krabice, potřeme tvarohem - dala jsem všechen na spodní patro - další patro mažeme šlehačkou a povrch též. Hotový dort jsem posypala čokoládovým zdobením, leč fantazii se meze nekladou. <br />
Odpůrci hotového korpusu si můžou upéct domácí, větší lenoši nemusí den předem vařit smetanu s čokoládou, ale pohodlně zakoupit hotovou pařížskou šlehačku. <br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-68827447948293152972013-02-06T13:52:00.000+01:002013-02-07T08:01:48.593+01:00Čas není past - Noví strážci IIIGard a Mimi se vrátili z království koček do světa lidí. Mimi se radostně rozeběhla domů, její lidi se právě vrátili z práce, pomazlili se s ní, dostala čistý svetříček a báječnou masovou kapsičku. Trochu se divila, že nenastalo bouřlivé shledání, když byla tak dlouho pryč, ale moc o tom nepřemýšlela, byla ráda, že je zase doma. Gard nikam nespěchal, vlastně se ani domů vrátit nechtěl a tak zůstal na půdě. Druhý den se kočičí přátelé sešli na obvyklém místě, aby se poradili, jak se nejlépe zhostit tajného úkolu. Od Modré věděli, kde bydlí kočky, s kterými se mají spřátelit. <br />
"Je to docela blízko, ale budeme muset ven, trochu se bojím," řekla Mimi.<br />
"Neboj se, to zvládneme, raději vyrazíme hned." <br />
A tak opatrně vylezli na střechu a přeskočili na vedlejší dům a pak na další a ještě na jeden.<br />
"Máme návštěvu!" mňoukla Mici.<br />
"Nestraš," líně odpoví Snítek.<br />
"Nekecám. Fakt máme. Podívej se sám."<br />
"Hmm"<br />
"Určitě jdou na kotrolu," strachuje se Mici.<br />
"Na jakou kontrolu? Co by tu kontrolovali? Nic nemáme." Snítek leží na zádech, hlavu zakloněnou a pozoruje mraky.<br />
"Ale máme."<br />
"A co jako máme?"<br />
"Nedělej, že nevíš."<br />
"Ty myslíš tamto?"<br />
"Jasně, že TAMTO myslím. Vejce. Tvoje vejce."<br />
"Žádný není, všechno si vymyslely kočky." Snítek se otočil a pozorně se zahleděl na příchozí dvojici.<br />
"Co tu chcete? My vás neznáme." Mici jim vyšla vstříc v lehce bojovné náladě.<br />
"Ahoj!" Pozdravili současně.<br />
"Já jsem Gard a tohle je Mimi. Bydlíme kousek odtud."<br />
Mici si zvědavě prohlíží Mimin svetříček, je bílý s růžovými proužky a malou kapsičkou na zádech.<br />
"Co to máš na sobě? To se mi líbí. Není ti v tom horko?"<br />
"Je to svetříček, mám jich několik, horko mi není, nosím je ráda." Na chvíli se odmlčí a rychle dodá "mohla bych ti jeden přinést, jestli chceš? Je kouzelný."<br />
Mici najednou nenachází slova. Nad hlavou se jí vznáší Snítek, pomrskává ocasem a přitrouble se uculuje.<br />
"Blbost."<br />
"Co je blbost?" ptá se Mici.<br />
"Přece ten kouzelnej svetr."<br />
"To není blbost, opravdu je kouzelnej, všechny jsou kouzelné. Když je máš na sobě, ničeho se nebojíš, zdají se ti krásné sny a taky se s ním dostaneš do království..." <br />
Gard se na ni výhružně zamračí.<br />
"Já to zase zkazila, zase jsem moc mluvila..." Mimi má na krajíčku.<br />
"Co to plácáte? Jaký království?" a bez dechu dodává směrem ke Snítkovi "A ty koukej přistát nohama na zemi! Nic o nich nevíme a ty si klidně lítáš."<br />
"Jdou od královny. Jsou to noví strážci. A jsou přesně tam, kde mají být," konstatuje Snítek a pomalu se snáší k zemi.<br />
Všichni tři na něj zírají v němém úžasu.<br />
První se vzpamatuje Mici.<br />
"Co to meleš? Jak to můžeš vědět? Vidíš jim snad do hlavy?"<br />
"Jo." <br />
"Chceš říct, že kromě lítání umíš číst i myšlenky?" ptá se ohromená Mici.<br />
"Ne."<br />
"Ne co?"<br />
"Nechci říct nic."<br />
Kdyby v této chvíli někdo ty čtyři kočky pozoroval, řekl by si, že si tam jen tak sedí, mrskají ocasy a hledí někam za obzor. Mohlo by se zdát, že se zastavili v čase. Pravda je ovšem taková, že díky Snítkovi sdílejí společné myšlenky, navíc mají přesně tolik času, kolik potřebují, a tak zůstane nejstřeženější tajemství koček v bezpečí.<br />
<br />
-Felisín-<br />
<em></em><br />Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-63166451257960695042013-02-04T15:54:00.000+01:002013-02-06T11:44:48.526+01:00Těstovinový salátNemám ráda studené těstoviny, jako přílohu je vařím velmi výjimečně. Onehdá přišlo jedno mé dítko s nápadem udělat k večeři tuňákový salát. Hledala jsem na síti sítí, požadovaná večeře není na našem obvyklém jídelníčku, vlastně jsem to nikdy nevařila, a našla pár zajímavých receptů, které jsem maličko modifikovala podle našich chutí. Snědli to všichni, trochu zbylo i na další den. Za pár dní se rodinka domáhala salátu znovu, "ale nedávej tam hrášek, té kukuřice by taky mohlo být míň, dej tam jinou zeleninu, zkus to s jiným masem".... A tady je výsledek:<br />
<br />
Potřebujeme:<br />
<br />
asi 750 g mletého masa<br />
střížek nivy<br />
1 cibuli<br />
1 malou plechovku kukuřice<br />
2 papriky, můžou být různobarevné<br />
pár sušených rajčat v oleji<br />
trochu zeleného pórku<br />
500 g těstovin <br />
sůl<br />
pepř<br />
muškátový oříšek<br />
provensálské koření<br />
<br />
Jak na to:<br />
<br />
Mleté maso osmažíme s najemno nakrájenou cibulkou. Smažím na teflonce bez přidání tuku tak dlouho, až se odpaří všechna tekutina. Maso osolíme, opepříme a přidáme trošku muškátového oříšku. Uvaříme těstoviny, nejlépe vrtulky nebo mašličky (vím, že mají italské názvy), slijeme vodu a bez proplachování do nich vmícháme nastrouhanou nivu, přidáme osmažené maso, vmícháme nakrájenou papriku, rajčata, nasypeme okapanou kukuřici a můžeme přidat na jemno nakrájený pórek a špetku provensálského koření. Vše promícháme, nejlépe to vypadá ve skleněné míse, a můžeme podávat. Salát se může jíst teplý i studený. Osobně hlasuji pro teplý. <br />
<br />
Salát se dá udělat z nejrůznějších ingrediencí, fantazii se meze nekladou, dobrou chuť!<br />
<br />
Zkusila jsem mleté maso nahradit kuřecím, stačí dva střední kuřecí řízky, nakrájené na malé kousky, osmažené na cibulce a česneku. Zbytek je stejný, vynechala jsem muškátový oříšek. Tato varianta je jemnější než s mletým.<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-59690363208336522002013-01-14T10:06:00.000+01:002013-02-07T08:02:16.983+01:00První úkol - Noví strážci II<br />
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="margin: 1em 0px;">
Kočky z širokého dalekého okolí<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>se seběhly na náměstí <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>jen aby viděly nově příchozí. V podloubí
domu proti kostelu se objevil nejprve Gard, hned za ním Mimi a v patách
jim kráčela Modrá.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Náměstí zašumělo. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="margin: 1em 0px;">
<span style="mso-spacerun: yes;"></span>„Už jsou
tady!“</div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="margin: 1em 0px;">
„Ten je krásnej…“ toužebně vzdychají kočičky.</div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="margin: 1em 0px;">
„Co to má na sobě? Viděli jste už někdy něco
takovýho? To je hezký…“</div>
Davem létají otázky, obdivné i pochvalné výkřiky,
je cítit radostné napětí. <br />
Všichni upřeli zrak na zmatené nováčky. Gard
trochu znejistěl, Mimi se k němu přimkla a začala natahovat, nikdy v životě
neviděli tolik koček pohromadě. Modrá jí položila tlapu na rameno a snažila se
jí dodat odvahu.<br />
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„Nefňukej,
všechno bude dobrý, uvidíš. Říkala jsem, že už na vás čekají.“<br />
Vedla je okolo plného náměstí k malému pódiu,
kočky se rozestupovaly, aby trojice mohla projít a hned se zase semkly. Na
pódiu už na ně čekala královna. Vypadala docela obyčejně, od ostatních koček se
lišila jen malou korunkou s rubínem na hlavě.<br />
„Vítejte vzácní přátelé, dlouho jsme pátrali ve
světě lidí, než jsme vás našli. „<br />
Královna se krátce odmlčela, Mimi se trochu styděla
za ušmudlaný svetříček a Gard bez dechu poslouchal.<br />
„Jak už vám možná řekla Modrá, máme pro vás úkol.
Protože už skoro všechno víte, není třeba vás zvlášť zasvěcovat. Tímto se
stáváte strážci kočičího vejce. Vaším úkolem je střežit vejce, skříňku, ve které
je schované, klíč k té skříňce a budete dbát na udržování pravdivosti
veškerých legend s vejcem spojených.“<br />
…“ale to my nezvládneme, vždyť jsme byli nejdál na
půdě“…<br />
Mimi zase natahuje, ale Gard se staví výzvě čelem.<br />
„A co je na tom tak těžkého? Legendy známe a
krabičku s vejcem uhlídáme.“<br />
„Kéž by to
bylo tak snadné“ povzdychne si královna.<br />
„Krabička, vlastně spíš truhlička, i klíč jsou
stále v našem království, ale vejce je chvíli tady a chvíli ve světě lidí.
Mizí a zase se objevuje a my nevíme, proč<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>to tak je. Není vůbec snadné vejce uhlídat.“<br />
Mimi a Gard najednou nevědí, co na to říct.
Informace od královny je šokující. Žádná legenda je na pravdu nepřipravila. Dav
na náměstí se ztišil, všichni čekají, jak cestující mezi světy zareagují.
Rezavý kocour a kočička v růžovém svetříku zatím netuší, že jsou jedni z mála,
kteří mohou volně procházet z království koček do světa lidí. Překvapivě
se první vzpamatuje Mimi.<br />
„Ale to znamená, že můžeme zpátky? Že se můžeme
vrátit, když budeme hlídat vejce? Takže bych zase mohla vidět svoje lidi…
třeba?“ a bez dechu pokračuje. „A budu si moct vzít čistý svetříček. A mohla
bych…“…<br />
Najednou se všichni usmívají, provolávají slávu,
ovace nemají konce, náměstím se nese nekonečná radost a úleva. <br />
„Náš první úkol, královno?“ ptá se Gard.<br />
„Nejdřív vám to tu Modrá trochu ukáže a pak se
vydáte zpět, máme zprávu, že vejce je v jedné panelákové domácnosti. Sice
je v péči koček, ale nemáme jistotu, že ho uhlídají. Až tam dorazíte,
vaším prvním úkolem bude se s nimi spřátelit. Nejdůležitější <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>je kocour Snítek.“ <br />
S úsměvem dodá „A nenechte se jím zmást.“<br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-90731453599531405972012-12-21T14:36:00.000+01:002013-01-11T12:52:12.750+01:00Všem milým lidem, kteří sem tu a tam nakouknou, děkujeme za přízeň a přejeme příjemné prožití Vánoc, do nového roku hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a úspěchů, hodně radosti, lásky a vzájemného porozumění. Ať se vám splní všechna tajná přání!Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-33985606959784572592012-12-14T10:59:00.000+01:002013-01-11T12:53:03.229+01:00Postapokalyptický večírek<br />
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 10pt;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Určitě jste všichni slyšeli, že 21. 12. 2012 bude konec.
Konec světa, konec civilizace, jak ji známe, konec něčeho zlého… konec předznamenává
začátek.</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Den po SLUNOVRATU plánujeme s přáteli
postapokalyptický večírek - předvánoční. Nebude chybět dobré jídlo, pití, kterého se pánové
zdrží, anžto řídí, vánoční cukroví a jiné laskominy. Bude-li přát počasí,
zapálíme zimní oheň a opečeme buřta. </span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Krom veskrze přízemního nacpávání břicha si budeme povídat,
trochu začarujeme a zameditujeme. Den „poté“ je jako stvořený pro nový začátek,
semknutí s rodinou a přáteli, znovu nalezení pozapomenutých hodnot. </span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Těším
se!</span></div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"></span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">-Felisín-</span><br />
<span style="font-family: Arial;"></span><br />
<span style="font-family: Arial;">PS: Byl přesně takový, jaký jsme si ho představovali, takže skvělý!</span>Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-7232996325999218462012-11-30T10:40:00.001+01:002012-11-30T11:01:12.532+01:00Kočka v gaučiKoupili jsme nový gauč. Pro většinu lidí nic zvláštního, pro nás věc význačná neb jsme vždy měli nějaký zděděný. Je moc hezký, do červena laděný, čalounění snad zvěři odolné, aspoň na čas, aspoň na tak dlouho, než pro nás přestane být nový. Všechna zvířátka si ho už očuchala, oseděla, vyzkoušela drápy (to fakt nerada vidím), ale kupovali jsme ho s tím, že bude hezký, než ho kočky zrychtujou. <br />
V noci mě vzbudilo zběsilé škrábání, s myšlenkou, že zaženu kočky do jiných částí bytu a zavřu dveře, jsem vstala, nasypala jim granule, čímž jsem je vylákala z jejich skrýší a jedna chybí. Šortynka. Škrábání se ozývá zpoza gauče.<br />
"Hmmm, asi tam zalezla a nemůže ven" myslím si. <br />
Odtahuji gauč v očekávání, že černá chlupatina vystřelí k misce. Nic. Škrábání neustává.<br />
"Kde ta kočka vězí? Někde pod? Jak se tam dostala? Jak ji vyndám?" myšlenky mi utíkají, nechci vzbudit nikoho dalšího.<br />
Po tmě šátrám za gaučem, pod látkou se mrská tělíčko. Je pod čalouněním. Chvíle katastrofických představ. Ve světle je situace trochu jasnější, protáhla se mezi svrchní a spodní látkou, ale už nemohla najít cestu ven. V továrně asi šetřili sponkami. Našla jsem mezeru a chvíli ji držela otevřenou, Šortynka nejprv vykoukla, ale hned se schovala. Představuji si, jak párám látku v celé délce. Druhé nesmělé vykouknutí a Šorty opatrně vystrkuje tlapky a peláší pryč. Pro jistotu neposednou látku zajistím spínacími špendlíky a jdu pokračovat v přerušeném spaní. Do rána už tam žádná kočka nevlezla. Doufám, že to tak zůstane. <br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-10201085983869190342012-11-09T07:48:00.000+01:002013-03-11T09:00:08.163+01:00Mimi a Gard aneb jak se dvě obyčejné kočky do královských služeb dostaly - Noví strážci IŽili byli malá šedivá kočička v růžovém
svetříčku, které všichni říkali Mimi a velký zrzavý kocour Gard. Mimi žila u
lidí, kteří ji nekonečně milovali, hýčkali, podstrojovali jí i modré
z nebe by jí snesli. Gardova rodina byla úplně jiná, snad ho měli i rádi,
a pokud ano, rozhodně to dávali najevo opravdu zvláštním způsobem. Jejich životy
byly velmi rozdílné, ale to nevěděli, dokud se shodou náhodných událostí
nesetkali na půdě starého činžáku. <br />
Normálně nikdy neopouštěli své příbytky,
zdržovali se doma, ven je nikdo nikdy nebral, dokonce ani na chatu či chalupu. Až jednou, zcela nezávisle na sobě, objevili
zvláštní a velmi lákavou díru ve zdi. Ta díra byla ve stoupačkách a zůstala tam
po řemeslnících, pro lidi nebyla nebezpečná, tak ji nechali být. Dírou se dalo
prolézt na půdu a tam se setkali.<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>Kočička si zvědavě prohlížela temná ušmudlaná zákoutí, a s hrůzou
zjistila, že si zašpinila svetříček a zesmutněla. Zesmutněla tak moc, že začala
plakat a do toho přišel Gard. Nevěřícně na sebe hleděli, jinou kočku žádný
z nich neviděl, kam až jim paměť sahala. Mimi přestala plakat a chtěla
vědět, odkud se tam kocour vzal. Chvíli si povídali a zjistili, že jsou vlastně
sousedé, vyprávěli si o lidech a taky o cizích bájných kočkách. Mimi si povzdychla,
že dostane vyhubováno za zašpiněný svetříček, ale lidi ho vyperou, a nakonec má
několik náhradních. Měli ji rádi jako princeznu, byla trošku zhýčkaná a
rozmazlená a tak ji naprosto vyvedlo z míry, když si Gard postěžoval na
svoje lidi. <br />
„A ty fakt nesmíš do postele? Já tam normálně
s nima spím.“ děla kočička. <br />
„Já ne, nesmím tam ani, když nejsou doma. Poznaj
to, a pak mě seřežou." <br />
„Vážně? To je ale hrůza, to si vůbec neumím
představit, že bych nesměla do jejich pelíšku.“ <br />
„A na stůl taky nesmím.“ Smutně dodal Gard. <br />
Mimi vykulí oči a ptá se „A jak poznaj, žes byl na
stole?“ <br />
Kocourek se trochu nepřítomně zahledí a odpoví „Panička
tam každý den nasype mouku, a když najde moje stopy, chytí mě za krk a vymáchá
mi v tom čumák…“<br />
Gardovi se
ve tmě zvláštně lesknou oči. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Na půdě
nastalo výmluvné ticho, které přerušila Mimi. „A nechceš jít bydlet k nám?
Mně se zdá, že tě vůbec nemaj rádi…“ <br />
Kocour se zamyslel, ale moc se mu to nezdálo, i
když by moc rád. Kočička se mu totiž líbila. Nakonec se dohodli, že se budou
tajně scházet na půdě. Každý den, když lidi odešli do práce, proplížili se
dírou na půdu a celý den si vyprávěli o životě hrdinských bájných koček a snili
o tom, jaké by to bylo, kdyby zrovna oni dva byli strážci největšího kočičího
pokladu. <br />
Ubíhaly týdny, měsíce a roky a kočičí přátelé
jednoho dne uviděli v nejtemnějším koutě půdy zvláštní opalizující záři.
Zvědavě si ji šli prohlédnout a k jejich velkému překvapení tam na ně
čekala Modrá. <br />
„Už dlouho vás tu poslouchám.“ <br />
Mimi i Gard nemohou najít slova,
stojí před nimi jedna z bájných koček, možná pobočnice samotné královny.
První se vzpamatuje Gard.<br />
„ Kde ses
tu vzala? A cos slyšela?“ <br />
„Slyšela jsem úplně všechno.“ <br />
Mimi je trošku vyplašená „Máme průšvih?“ a nesměle
dodává „…asi…?“ <br />
Modrá se blahosklonně uculí a lakonicky sdělí
„Nemáte.“ <br />
Gard to nevydrží a musí se zeptat „A co tu teda
děláš?“ <br />
„Poslala mě pro vás královna. Hledáme na celém
světě strážce a vy dva se na to náramně hodíte.“ Mimi s Gardem úžasem
oněměli.<br />
„No co
koukáte? Půjdete teď se mnou. Projdeme tou svítící zdí do našeho království a
tam už na vás čekají.“<br />
Mimi se
slzičkou v oku pronese „A můžu se rozloučit?“ <br />
„Na to není čas“ vážně odpověděla Modrá. „ Ale
budeš jim moct nechat zprávu. Budou si myslet, že je to sen. Pořád tě budou mít
rádi, nikdy se na tebe nebudou zlobit a nikdy na tebe nezapomenou… jo a ten
svetr si můžeš nechat.“<br />
Gard beze
slov a bez ohlédnutí vykročil proti zdi, Mimi chvilku zaváhala, ale pak ho
statečně následovala a kočičí průvod uzavřela Modrá. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-mlX3_XIA0mg/UT2O65tOCWI/AAAAAAAAAbc/m0C8Q33-D5E/s1600/bez+n%25C3%25A1zvu1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-mlX3_XIA0mg/UT2O65tOCWI/AAAAAAAAAbc/m0C8Q33-D5E/s320/bez+n%25C3%25A1zvu1.png" width="240" /></a></div>
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5562249823531879025.post-54219271072529021032012-10-24T08:16:00.000+02:002012-10-24T13:39:12.570+02:00Zase to udělali<br />
Jedna naše milá, drahá kočička v posledních několika dnech soustavně očůrává
dceři postel. Takže nedělám nic jiného, než neustále peru povlečení, polštáře,
přikrývky i prostěradla a čistím matraci. Dneska ráno mě obzvlášť vytočili, tak
jsem k nim měla vážnou promluvu. Micinka, Snítek i Šortynka ke mě
vzhlíželi, oči vykulené, a zdálo se, že snad i pochopili, že takhle by to opravdu nešlo.
Pohrozila jsem jim deportací na venkov. Kočka, potvora, podezřelá ze zločinu
nejvíc, se někde schovávala, ale určitě to slyšela. Jakmile se objevila,
zkroušeně se podívala a já si neodpustila jejím směrem připodotknout "a ty
jsi první na řadě". Tak si to snad mazlíci vzali k srdci. <br />
Preventivně jsem zakoupila nepromokavé prostěradlo. Jsem zvědavá, jak bude
fungovat. Rozhodně je to levnější než nová matrace a vypadá i příjemně.
Samozřejmě na něj přijde prostěradlo normální. Zatím nezjištěná zločinná kočka
napáchá méně škod, jen nevím, co s ní uděláme, až ji dopadneme. Budu
doufat, že moje ranní lamentace kočky pochopily, vážně se nad sebou zamyslí a
budou používat jen místa k tomu vyhrazená. <br />
<br />
-Felisín-Olgahttp://www.blogger.com/profile/17762540523796020103noreply@blogger.com2