První úkol - Noví strážci II

Kočky z širokého dalekého okolí  se seběhly na náměstí  jen aby viděly nově příchozí. V podloubí domu proti kostelu se objevil nejprve Gard, hned za ním Mimi a v patách jim kráčela Modrá.  Náměstí zašumělo.  

„Už jsou tady!“

„Ten je krásnej…“ toužebně vzdychají kočičky.

„Co to má na sobě? Viděli jste už někdy něco takovýho? To je hezký…“

Davem létají otázky, obdivné i pochvalné výkřiky, je cítit radostné napětí.
Všichni upřeli zrak na zmatené nováčky. Gard trochu znejistěl, Mimi se k němu přimkla a začala natahovat, nikdy v životě neviděli tolik koček pohromadě. Modrá jí položila tlapu na rameno a snažila se jí dodat odvahu.
 „Nefňukej, všechno bude dobrý, uvidíš. Říkala jsem, že už na vás čekají.“
Vedla je okolo plného náměstí k malému pódiu, kočky se rozestupovaly, aby trojice mohla projít a hned se zase semkly. Na pódiu už na ně čekala královna. Vypadala docela obyčejně, od ostatních koček se lišila jen malou korunkou s rubínem na hlavě.
„Vítejte vzácní přátelé, dlouho jsme pátrali ve světě lidí, než jsme vás našli. „
Královna se krátce odmlčela, Mimi se trochu styděla za ušmudlaný svetříček a Gard bez dechu poslouchal.
„Jak už vám možná řekla Modrá, máme pro vás úkol. Protože už skoro všechno víte, není třeba vás zvlášť zasvěcovat. Tímto se stáváte strážci kočičího vejce. Vaším úkolem je střežit vejce, skříňku, ve které je schované, klíč k té skříňce a budete dbát na udržování pravdivosti veškerých legend s vejcem spojených.“
…“ale to my nezvládneme, vždyť jsme byli nejdál na půdě“…
Mimi zase natahuje, ale Gard se staví výzvě čelem.
„A co je na tom tak těžkého? Legendy známe a krabičku s vejcem uhlídáme.“
„Kéž by to bylo tak snadné“ povzdychne si královna.
„Krabička, vlastně spíš truhlička, i klíč jsou stále v našem království, ale vejce je chvíli tady a chvíli ve světě lidí. Mizí a zase se objevuje a my nevíme, proč  to tak je. Není vůbec snadné vejce uhlídat.“
Mimi a Gard najednou nevědí, co na to říct. Informace od královny je šokující. Žádná legenda je na pravdu nepřipravila. Dav na náměstí se ztišil, všichni čekají, jak cestující mezi světy zareagují. Rezavý kocour a kočička v růžovém svetříku zatím netuší, že jsou jedni z mála, kteří mohou volně procházet z království koček do světa lidí. Překvapivě se první vzpamatuje Mimi.
„Ale to znamená, že můžeme zpátky? Že se můžeme vrátit, když budeme hlídat vejce? Takže bych zase mohla vidět svoje lidi… třeba?“ a bez dechu pokračuje. „A budu si moct vzít čistý svetříček. A mohla bych…“…
Najednou se všichni usmívají, provolávají slávu, ovace nemají konce, náměstím se nese nekonečná radost a úleva.
„Náš první úkol, královno?“ ptá se Gard.
„Nejdřív vám to tu Modrá trochu ukáže a pak se vydáte zpět, máme zprávu, že vejce je v jedné panelákové domácnosti. Sice je v péči koček, ale nemáme jistotu, že ho uhlídají. Až tam dorazíte, vaším prvním úkolem bude se s nimi spřátelit. Nejdůležitější  je kocour Snítek.“
S úsměvem dodá „A nenechte se jím zmást.“

-Felisín-