Kocour Snítek, ten, který má na svědomí existenci kočičího vejce, což samo o sobě je velmi pozoruhodné, je pánem všeho času. On to možná ani sám neví, možná se jen tváří, že to neví, ale nebýt jeho, nikdy by se nepropletly osudy lidí, koček ani strážců.
Mimi, Gard a dokonce i Micinka se od Snítka dozvěděli všechno, co potřebovali vědět, aby splnili úkol od královny. Zdálo se, že vejce je pro tu chvíli v bezpečí. Pro lidi je zdrojem smíchu a kočky ho budou hlídat jako oko v hlavě, jen aby nemusely začít snášet.
"Mimi, je ten tvůj svetřík opravdu kouzelný?" zeptala se Micinka poté, co si vyjasnili jak je to s vejcem.
"Opravdu je. Jeden ti přinesu na zkoušku jestli chceš."
"To bys vážně mohla? A nebudou se zlobit?"
"Moje paní ráda plete, mám jich spoustu. Modrá říkala, že s lidma můžu mluvit v jejich snech, tak o svetry na rozdávání poprosím. Myslím, že bude mít radost." usmála se Mimi a poprvé měla pocit, že je opravdu užitečná.
Mimi s Gardem se vrátili na půdu, kocour se definitivně rozhodl, že se domů nevrátí a Mimi plánovala snový rozhovor se svou paní. Když v noci všichni spali, Mimi se v posteli přitulila k lidem a začala potichoučku příst. Paní, která měla kočky moc ráda, se začal zdát sen. Přišla k ní její malá Mimi a vyprávěla jí příběh o království koček, kde si velmi cení pletené svetříčky.
"Paní, my kočky neumíme plést, ale ty bys nás mohla všechny obléknout. Tvoje svetříčky mají kouzelnou moc a chrání nás jako brnění. Když pro nás budeš plést, odměníme se ti dlouhým životem v plném zdraví."
Paní se ráno probudila se zvláštním povznášejícím pocitem, vzpomněla si na noční sen.
"Budu muset plést kočkám svetry...zvláštní...proč mě to nenapadlo už dřív..." a s touhle myšlenkou vyrazila za svými každodenními povinostmi. Odpoledne si cestou z práce koupila nové klubíčko vlny. Další den ráno, když všichni odešli, našla Mimi nový svetříček. Byl šedivý s bílými hvězdičkami. Mimi ho vzala do tlamičky jako kotě a vyrazila na půdu, kde se k ní přidal Gard a společně se vydali za novými přáteli.
"Co to neseš? To se mi líbí, řekni, že je to pro mě." volá Mici hned jak uviděla kamarády přicházet.
Mimi vyplivla vlnu a chvíli prskala "Jasně, že je pro tebe, paní ho v noci upletla. Bude je dělat pro celé kočičí království..." radostně sděluje.
"Pro co?" vypadne ze Snítka.
"Pro království... pro všechny kočky v království..." to jsem to zase vymňoukla.
Snítek ji přátelsky obejme a chlácholí "Nic jsi nevymňoukla, pár koček bude mít svetr, no. To přece ničemu nevadí. V království je plno kouzel, tak jedno nebo dvě přibydou." Na chvíli se zamyslí a dodá "Vždycky můžeš paní říct, že už je nemusí plést."
"Co to bylo?" Gard se rozhlíží, nikde nevidí Micinku.
Snítek a Mimi zpozorní, slyší podivné hekavé zvuky, funění a škrábání a mňoukání a volání o pomoc. Najednou se zpoza rohu vykulí Mici. Všichni se začnou smát. Kočička se snažila obléknout do svetru. Spoutanou Micinku vysvobodili ze zajetí vlny a jelikož je to svetr kouzelný, nepotřebovali pomoc lidí, aby jí ho správně oblékli. Od té chvíle je Micinka pod ochranou zvláštního kouzla.
"Pojďte sem, něco vám ukážu!" volá Snítek.
Všichni se kolem něj shromáždí a čekají co bude. Jak tam tak sedí, hlavy u sebe, objeví se uprostřed hloučku malá opalizující kulička, bliká zelenomodře a pomalu se zvětšuje až je pohltí.
"Za chvíli tam budeme."
Žádné komentáře:
Okomentovat