V pravé poledne se připlížily stíny s duhovýma očima. Gard je málem přehlédl. Byly tři, občas se kolem nich zavlnil vzduch jako v horkém létě nad silnicí. Přemýšlel, co udělá, zatím si ho nevšimly. Co může obyčejný kocour udělat se stínovými příšerami?
Když byly krok od něj, už už hrozilo, že ho uvidí, vrhl se na ně se vší zuřivostí, která v něm byla. Překvapené stíny na chvíli strnuly a to stačilo Gardovi, aby zaútočil na jejich oči, snadno pronikl jejich stínovým tělem, bleskurychle je oslepil a během vteřiny byl na kopci s duhovou trávou klid. Stíny se rozplynuly v paprscích modrého slunce a Gard na zemi uviděl vejce. Bylo to ono problematické kočičí vejce. Stíny ho nějak našly, ukradly ho kočkám v paneláku, které ho dočasně hlídaly. Nabízí se otázka, proč skončilo ve světě mezi světy.
Gard zavolal Antares. Společně vejce odnesli do jeskyně a uložili ho do nejměkčího kočičího pelíšku. Slepé kočky spojily své energie, aby předaly zprávu královně, Gard se vrátil na stráž, stále nemohl uvěřit, že přemohl stíny a zachránil vejce. Úspěch mu však dodal sebedůvěru a navíc získal kouzelnou schopnost, o které zatím neví, ale pomůže mu zdolat další nepřátele.
-Felisín-
Žádné komentáře:
Okomentovat